Obchodník Honza nastoupil do Neogenie na jaře roku 2016 a okamžitě začal lámat rekordy prodaných systémů a aplikací. Není divu, má za sebou práci pro mobilní operátory i slevové servery a na schůzkách s klienty je jako ryba ve vodě. Ostatní členové týmu na něm obdivují hlavně lehkost, s jakou si dokáže popovídat se všemi typy starostů, od těch mladých a pokrokových, až po zaryté odpůrce nových technologií. Pomocí přesně mířených otázek, argumentů a povzbuzení si vyšlapává cestičku k objednávkám a dobré vztahy se zastupiteli všude, kam dorazí. V dnešním rozhovoru si můžete naopak Vy proklepnout Honzu.
Co tě nejvíc baví na práci obchodního zástupce?
Nejvíce mě baví ta rozmanitost, nespoutanost a vzrušení při jednání, protože vím, že každá schůzka může vyústit v uzavření obchodu, dlouhodobou spolupráci a mimo jiné i přísun peněz, pro které to víceméně děláme. Je skvělé vyrazit pokaždé trochu jiným směrem, poznávat náturu, nářečí a názory lidí z různých koutů země. Je paráda se pěkně obléct, sednout do nového auta, používat nejmodernější technologie k práci, spát v hezkých hotelech a užívat si ten pocit seberealizace. Nejvíce se mi ale líbí, že u téhle práce neexistuje horní hranice výdělku, člověk je tak bohatý, jak je šikovný.
Myslíš si, že se tvůj styl obchodu liší od ostatních kolegů v týmu? Jak bys ho popsal?
Řekl bych, že styl každého obchodníka je spíše soubor postupů, vycházejících ze zkušeností, které v obchodování má. Já se obchodu věnuji asi 10 let. V průběhu té doby se měnili klienti, produkty i pozice a tomu bylo nutné přizpůsobit styl prodeje. Vždycky tedy nejprve nasaji atmosféru a zjistím možnosti konkrétního trhu. Podle téhle předběžné analýzy si pak stanovím postup. Při prodeji Mobilního rozhlasu jdu na každé jednání s cílem uzavřít obchod, nebo ho urychlit jak je to jen možné. Možná někdy vystupuji drze a argumentuji s každým klientem tak, abych vyvrátil jeho zábrany produkt koupit. Ze zkušeností ale vím, že pokud na zašedlých úřadech, kde jde život pomalu, rozvířím energii a nadšení, starostové to často ocení vstřícným přístupem k obchodu.
Jak probíhají tvoje schůzky s klienty Mobilního rozhlasu? Kterou část republiky jezdíš a je nějak specifická?
Schůzky jsou předem dohodnuté, z poptávek, doporučení, navolávání nebo konferencí. Já jezdím po celé republice, ale nejraději mám oblast kolem Prahy a také Vysočinu. Je s podivem, kolik vesniček v té oblasti má pokrokové starosty, kteří klasický rozhlas berou jako muzejní kousek! Schůzky začínají většinou na úřadě, ale sem tam i v obýváku u starosty, v kavárně, u někoho v práci nebo v parku, zkrátka všude tam, kde je možnost se zastavit. Jednou jsem měl jednání i u výkopu, vedoucí odboru měl kontrolu na stavbě, a tak jsme spolu chodili v blátě a já mu povídal, o čem Mobilní Rozhlas je.
Pro jaký typ obcí je Mobilní rozhlas vhodný? Přizpůsobuješ taktiku prodeje podle typu obcí?
Mobilní rozhlas je vhodný pro každou obec, nicméně chápu, že pokud mají 70 obyvatel a z toho 40 trvale žijících v obci, tak je pro ně zbytečný. Ze zkušeností jsem se ale naučil nesoudit klienta dopředu. Nemám právo rozhodovat o tom, kdo si co smí koupit, mám právo, resp. povinnost nabídnout a doporučit klientovi to, co je schopný využít. Proto jsem prolomil ledy v prodeji aplikace Mobilní rozhlas a nabízím ji všem bez ohledu na velikost obce. Pokud obec, která má 300 obyvatel, chce naši aplikaci, nezbývá mi než obyvatelům této obce závidět jejich pokrokového starostu.
Jsi nadšený cyklista, co tě na kole natolik zaujalo?
Dělal jsem vždy i jiné sporty, karate, běh, turistiku…ale kolo, to je něco výjimečného. Spojení dynamiky, volnosti, kontaktu s přírodou a okolím, ta rychlost pohybu a zážitek, člověk to musí mít v krvi. To spojení mechaniky, často krásného designu kol a vybavení, kdy se mohu vlastní silou dostat daleko tam, kam bych nedošel, nebo autem nedojel. Cyklistika má také svoji kulturu a partu skvělých lidí, zvláště když člověk jezdí závodně a je zapálený. Je to takový stroj na úsměv a dobrou náladu.
Kolik průměrně najedeš při schůzkách kilometrů?
Při schůzkách najezdím tak 50 000 km ročně, na kole 10 000 km ročně a naběhám asi 3 000 km ročně, jsem prostě pořád tak trochu v pohybu :-). Můj schůzkový rekord bylo 900 Km za jeden den – 12 hodin jízdy a 5 hodin jednání. Paní na pensionu mě vítala s baterkou v noční košili.
Poděl se s námi o nějaký vtipný zážitek ze schůzek ☺
Asi nejvtipnější jsou na schůzkách samotní lidé. Je super, když se zasmějeme a je pohoda. Na jedné schůzce to začalo s panem starostou, nakonec se sešlo asi 6 zastupitelů a pár obyvatel obce, rozlila se slivovice a do hotelu, kam mě šli všichni vesele doprovodit, jsem se dostal v 21h. Na jiné schůzce mi pan starosta jel ukázat rybník, novou ulici, výstavu, oboru a další dominanty jeho samosprávy. Na konci schůzky jsem toho o obci věděl tolik, že bych mohl zfleku dělat průvodce. Také jsem jednou podepsal objednávku na první schůzce výměnou za dobrý skutek. Pan starosta prodával kytičky na podporu léčby rakoviny, já neměl drobné, tak jsem jich koupil několik (bylo mi hloupé chtít od něj vrátit drobné). Na pana starostu udělalo mé dobré srdce takový dojem, že si Mobilní rozhlas na místě objednal. Protože jsme hold dobří lidé 🙂
